Latest Posts

V poslední době se na všech úrovních politiky rozmohl takový nešvar: slíbit cokoliv, co si lidé přejí a z čeho by se dalo vytřískat pár politických bodů. Už se ale téměř vůbec neřeší, kde se na to vezmou peníze nebo kolik nás takové projekty budou stát do budoucna na provozu a údržbě. Nevihnutí tímto stylem rozhodně fungovat nechce. Nechceme stavět vzdušné zámky ani slibovat nesplnitelné jen kvůli volebnímu zisku. Naším cílem je otevřeně a realisticky popisovat současný stav a postupnými kroky jej zlepšovat. 

Megalomanie na dluh, nebo rozumné investice?

Jistě, všichni bychom si přáli mít ve městě spoustu nového a moderního vybavení, krásné nové haly nebo sportovní areály. Městské finance ale nejsou bezedné a je potřeba dobře zvažovat, do čeho peníze investujeme. Velké projekty lze snadno zaplatit z úvěru, tím se však problém s jejich financováním pouze odkládá. Každý úvěr je totiž závazkem do budoucna – a splácet ho budeme nakonec zase my všichni. Půjčování peněz z principu nemusí být špatné. Musí však být investovány do projektů, které nám v budoucnu přinesou reálný prospěch či  finanční úsporu, případně budou hybatelem rozvoje města. Půjčené peníze by neměly financovat záměry, které nás v budoucnu utáhnou na provozních nákladech a jejichž využití bude diskutabilní.

Konkrétní příklady: Krytý bazén, kulturní dům a Steinbrenerovy domy

Podívejme se na konkrétní projekty, o kterých se v současnosti ve veřejném prostoru mluví.

Velkým a dlouhodobým tématem je krytý bazén. Jeho vybudování by bylo pro obyvatele města nepochybně přínosem. Je ale otázkou, zda je pro město s našimi možnostmi rozumné investovat do tohoto projektu stovky milionů korun a zároveň se zavázat k dlouhodobým provozním nákladům, když se v relativně blízkém okolí nachází několik krytých bazénů. Provoz krytého bazénu je pro město vždy ztrátový v řádech milionů, což si město naší velikosti může jen těžko dovolit. Domníváme se, že smysluplnější cestou je investovat výrazně méně a proměnit stávající venkovní areál v moderní, kvalitní a funkční městský prostor s bazénem. Stávající stav rozhodně není ideální, ale věříme, že za zlomek nákladů lze vytvořit místo, kam budou lidé rádi chodit – a především se tam budou rádi vracet.  

Další diskutovanou investicí je nový kulturní dům. Ten by nepochybně nabídl kvalitnější zázemí pro některé kulturní akce a rozšířil by možnosti pořadatelů kulturních akcí. Otázkou ale zůstává, zda jeho přínos odpovídá výši investice cca sta milionů korun a dlouhodobým nákladům, které by s sebou takový projekt přinesl. V této souvislosti se v poslední době objevuje myšlenka tzv. multifunkčního domu. Na první pohled to zní atraktivně – jeden prostor, který lze využít pro různé účely. V praxi však může taková univerzálnost znamenat řadu kompromisů a výsledkem může být nechvalně proslulý „kočkopes“. Proto je důležité neřešit podobu budoucího kulturního zázemí pouze od stolu, ale inspirovat se v jiných městech, navštívit jejich zařízení, mluvit s lidmi, kteří v nich skutečně pracují, a poučit se z toho, co se osvědčilo, a co naopak nefungovalo. Teprve na základě těchto zkušeností bychom měli vést věcnou diskusi o tom, zda je toto správná cesta. Netvrdíme, že není, jen se zdráháme slibovat podporu něčeho, co zatím vyvolává více  otázek než odpovědí. 

Za zvážení také stojí, zda nelze za výrazně nižší náklady modernizovat  a rozšířit stávající kulturák a ušetřené desítky milionů investovat do jiných, potřebnějších oblastí. Ano, známe námitky, že stávající prostor je malý a celkově nevyhovující. Podle existujících návrhů i názorů odborníků ale i stávající objekt nabízí možnosti, jak jej rozšířit, zkvalitnit a zmodernizovat. Možná se tato úvaha nebude líbit každému. Právě proto bychom o ní ale měli otevřeně diskutovat. Nejde totiž jen o to, zda si nový kulturní dům přejeme. Jde i o to, zda je to v tuto chvíli pro město zodpovědný způsob, jak investovat desítky až stovky milionů. A také o to, zda dokážeme jeho potenciál skutečně naplno využít…

Podobnou optikou se musíme dívat i na Steinbrenerovy domy. Na papíře může jejich využití vypadat jako skvělý a vizionářský nápad – dokud si ale nespočítáme náklady nejen na samotnou rekonstrukci, ale i na následný každodenní provoz a údržbu.

Stanovme si realistické vize

Nevihnutí není proti stavbám, opravám a rozvoji města. Naopak. Chceme ale, aby se o investicích přemýšlelo s ohledem na jejich skutečnou potřebnost, finanční možnosti města a dlouhodobý přínos. Je namístě zvážit, zda by nebylo lepší některé investice oželet či odložit a uvolněné prostředky využít tam, kde mohou Vimperákům přinést větší užitek – například na přípravu pozemků pro bytovou výstavbu, na snižování dluhu, který má město na svém majetku (např. stav bytů v majetku města) nebo na projekty reagující na stárnutí populace a potřeby zdravotní a sociální péče.

Je správné mít plány a vize, to bezpochyby. Měla by se však nad nimi vést otevřená, široká a věcná diskuze. Diskuze vedená rozumem, nikoli emocemi.

Slušná komunikace, otevřenost vůči občanům i naslouchání názorům druhých, včetně politických oponentů, byly hlavní důvody, proč jsme se před čtyřmi lety rozhodli poprvé kandidovat. V některých ohledech se tato otázka posunula (aktivní sociální sítě města, zavedení Mobilního Rozhlasu, zlepšení politické kultury ve vimperském zastupitelstvu), přesto je stále co zlepšovat.

Chceme jasně a srozumitelně informovat občany i návštěvníky Vimperka o tom, co se ve městě děje. Chápeme, že některé investice, stavební akce apod. jsou natolik náročné a spletité, že se o nich jen těžko srozumitelně informuje. Přesto věříme, že lze nalézt cestu, jak sdělit občanovi vše podstatné bez zbytečných paragrafů a úřednických obratů. Inspirací nám v tomto ohledu může být Týden na radnici, který pravidelně psával bývalý starosta P. Dvořák. Ačkoliv jsou naše představy o městě, jeho vedení a fungování v lecčems rozdílné než ty Jihočechů 2012, zrovna toto považujeme za povedený počin. Nad každým dobrým nápadem je podle nás dobré se zamyslet a případně se inspirovat – bez ohledu na to, kdo s ním přišel.

Chceme, aby nejen zvolení zastupitelé, ale i místní podnikatelé a všichni občané měli možnost zapojit se do směřování našeho města. Proto jsme navrhli a prosadili participativní rozpočet, díky kterému vzniklo několik zajímavých počinů (lávka u nemocnice, zkulturnění Pivovarských teras, nové lavičky). V tomto volebním období, kdy byl zástupce Nevihnutí členem městské rady, vznikly a stále vznikají rovněž důležité dokumenty, na kterých se podílela i veřejnost a které budou mít v případě, že budou respektovány i příštím vedením města, dlouhodobý dopad na rozvoj Vimperka (strategický plán, koncepce cestovního ruchu, kulturní koncepce). Zástupci města se také setkávají s podnikateli a zástupci spolků. Chceme v tomto trendu pokračovat a vzájemnou spolupráci a podporu ze strany města podporovat. Vážíme si práce, kterou pro naše město dělají podnikatelé, spolky i jednotlivci, a chceme využívat potenciálu šikovných a schopných lidí.

NEVIHNUTÍ je sdružení nezávislých kandidátů, kteří komunikují jasně, věcně a se všemi. Pokud chcete, aby právě takoví byli Vaši zástupci, volte č. 3.

Adéla Jiříková

kandidátka za NEVIHNUTÍ

Město, stejně jako domácnosti a všechny organizace a podniky, se potýká se zvyšováním cen za energie. V tomto roce ceny energií stouply o stovky procent. A nikdo neví, jaká nás čeká budoucnost. Proto je nutné, aby se i město snažilo omezovat náklady za energie. Cestou by mohlo být použití solárních panelů na objektech města (školy, školky, úřad) či využití „chytrých“ lamp pouličního osvětlení s detekcí pohybu. Zároveň bychom chtěli zrevidovat, zda je skutečně nutné svítit veřejným osvětlením celou noc i v místech, kde se chodí minimálně a která se dají snadno obejít osvětlenou cestou. Nejsme jediní, kdo si leckdy nesmyslného osvětlování všiml, jsme proto rádi, že by v tomto ohledu mohla panovat shoda napříč politickými stranami a hnutími.

Zástupci města musí mít na paměti cenu provozu i nejistou budoucnost vždy, když připravují rekonstrukce ulic či mění inventář města. Současná krize je sice největší za dlouhou dobu, přesto k něčemu podobnému může dojít v každé době. Proto je potřeba při plánování počítat i se scénáři, které se v danou dobu nezdají pravděpodobné.

Další situace, na kterou by se mělo naše město připravit, je zvyšující se teplota. Evropská města bojují s rostoucími teplotami víc a víc – a vypadá to, že bude hůř. Zavádí se proto opatření jako natírání střech na světlé barvy, vysazování stromů či například omezení sekání trávy z důvodu udržování vlhkosti. Vimperk je díky své poloze i rozloze oproti jiným městům ve velké výhodě, přesto je to téma i pro nás, Vimperáky. Podporujeme proto výsadbu zeleně nejen z estetických, ale i praktických důvodů. Na druhou stranu je potřeba mít na paměti, že se zvyšujícím se teplem přichází i sucho – vysazovat tedy vlhkomilné letničky, které budou vyžadovat častou závlahu, není rozhodně ideální.

Vimperk by coby brána Šumavy měl být zelený – a to jak vizuálně, tak i ideově. Pokud také chcete žít ve městě, které umí myslet nejen na dnešek, ale i na zítřky, volte NEVIHNUTÍ – č. 3.

Adéla Jiříková

kandidát za NEVIHNUTÍ

Ačkoliv je Vimperk krásné historické město s unikátní polohou, podle údajů Českého statistického úřadu dochází od přelomu tisíciletí k neustálému snižování počtu jeho obyvatel. K letošnímu roku je to už přibližně o 15 %. Důvodů je jistě celá řada, ale když se bavím s bývalými Vimperáky o důvodech jejich odstěhování jinam, bohužel jako jeden z důvodů uvádějí i bydlení. A to jak vlastnické, tak i nájemní. O to smutnější je zjištění, že se odstěhovali např. jenom o pár kilometrů dál do sousední obce, protože tam dokázali narozdíl od Vimperka realizovat své plány.

Aktuální ceny a dostupnost stavebních materiálů, úrokové sazby, strach z recese a cen energií jsou zcela jistě důvody nižší poptávky po výstavbě rodinných domů. S tím město jako takové mnoho neudělá. Ale dalším a velice palčivým problémem je dostupnost a připravenost pozemků – a v tom již město může udělat mnohé. I v těžkých časech by měly být připravovány plány, jak Vimperákům umožnit získat vytoužený pozemek k výstavbě rodinného domu.To není rozhodně úkol na měsíce, neboť příprava změny územního plánu a projektů je běh na dlouhou trať. Tím spíše by se s přípravou mělo začít co nejdříve, a až se situace na trhu změní, budeme připraveni. Zde se přímo nabízí příprava lokalit „Branťák“ či Kalvárie, ale tím to nesmí skočit. Je nutné se pokusit najít i nové lokality, o kterých se zatím neuvažovalo.

Důležité je dle mého názoru i to, pro koho mají být pozemky připraveny. A tím jsou obyvatelé Vimperka. Rozhodně by nemělo docházet k tomu, že budou pozemky skupovat bohatí lidé z různých koutů České republiky a budou si zde dělat své letní/zimní sídlo.  Ne! Primárně mají být pozemky určeny obyvatelům Vimperka, přilehlých osad a lidí s blízkým napojením na Vimperk. Bohužel tady jako nedobrý příklad použiju projekt BIDLI. Vůbec nemám nic proti spojení se soukromým sektorem – naopak, považuji to za správnou a s ohledem na dnešní stav financí i v některých případech nutnou cestu. Ale to, že se město připravilo o možnost jakéhokoliv ovlivnění, komu budou domy prodány, považuji za velice nešťastné. Možnost, že nemovitosti koupí pro Vimperk zcela cizí lidé a Vimperští budou dále marně shánět pozemek, mi přijde velice nesprávná.O to horší situace nastane v případě, kdy dům koupí někdo na „kšeft“ a sám zde pobývat nebude. Ve výsledku by tak město muselo udržovat komunikace, prohrnovat sníh, financovat osvětlení apod., ale příjmy ze státního rozpočtu (z rozpočtového určení daní, které je závislé na počtu trvale bydlících obyvatel) nám to nevylepší. Otázkou ovšem zůstává, jak celý projekt vůbec dopadne. Už nyní muselo zastupitelstvo prodlužovat termíny, které byly zakotveny v původní smlouvě s BIDLI. Možná že k realizaci projektu nedojde a pak bude mít město možnost za 1/10 kupní cenu (tj. 13 Kč/m2 bez DPH) pozemky odkoupit zpět.

Vimperk má i nemalé množství nájemních bytů, které by si mělo město podržet. Aktuální počet je něco lehce nad jeden tisíc. Zde rád vidím, že peníze vybrané z nájemného se vracejí do oprav bytového fondu a nebo slouží k financování realizace nových bytů – viz „lesárna“. Ano, i toto je správný způsob, jak nabídnout lidem možnost bydlet ve Vimperku. Finanční zdroje města jsou omezené, a tak se zde nabízí zapojení soukromého sektoru. Forma PPP projektů je poslední dobou velice využívána a může být ku prospěchu všech.

Kandiduju spolu s dalšími nezávislými kandidáty za hnutí NEVIHNUTÍ. Podpořte nás v nadcházejících volbách a pojďme spolu připravit podmínky pro bydlení ve Vimperku. Volte NEVIHNUTÍ, volte č. 3.

David Pfeifer

kandidát za NEVIHNUTÍ